Nezařazené

Blog? Opravdu?

Cože? Blog?

Proč jsem já, prvostupňová učitelka a máma od dvou kluků na mateřský, začala psát blog?

Vlastně ani nevím, kdy mě to napadlo poprvé.

Než se mi v hlavě usadila myšlenka, že bych mohla dělat něco takového, jako psát blog, chvilku to trvalo. Asi tak 35 let. No dobře, ne tak dlouho, tolik let u nás počítače, internet a takový ty věci nemáme a myšky byly vždy leda pro kočku. I tak to ale trvalo.

pen-1743189_1920

Vlastně ani neznám osobně nikoho, kdo to dělá. Nikdy jsem nerozuměla tomu, proč někdo blog píše. Z jakého důvodu? To chce být slavný, zviditelnit se? Možná ano, možná ne. To asi nezjistím a hlavně to ani není předmětem tohoto článku.

Proč tedy já?

Někde jsem slyšela, že jakmile jednou řeknete „nikdy“, máte to zpečetěné a je jenom otázka času, kdy se z „nikdy“ stane „ale samozřejmě“. No, došlo i na mě.

Když tu tak sedím, v našem malém domečku, a dívám se kolem sebe, jsem na sebe hrdá. Dokázala jsem to. Máme uklizeno :D. A to trvale, ne jenom, když má přijít návštěva. Tolik let jsem s tím bojovala, že jsem už ani nevěřila, že by se mi to mohlo povést. Dostat se do vývojové formy, kdy se naučím uklízet.

Vždycky jsem obdivovala svojí maminku.

Jak ta umí uklidit! Mohla by se tím živit (což jí nepřeju, ale mohla by). Nikdy jsem nechápala, kam všechny ty věci, se kterými si já nevěděla rady, dává, takže to pak vypadá fakt hezky a uklizeně. Možná jsem k tomu musela dospět, možná jsem potřebovala propadnout zoufalství. Možná to bylo všechno úplně jinak. Každopádně léta dřiny a odříkání přinesla svá ovoce.

A to je vlastně ten důvod.

Mám kolem sebe spoustu lidí, kteří bojují s kde čím. S pořádkem a nepořádkem jako já, s odkládáním a nedoděláváním věcí, se zdravým stravování, se sportováním, …, mohla bych pokračovat ještě dlouho.

Věnovala jsem spoustu času a energie čtení knih a článků, zkoumání, jak na to. Kam dát všechny ty věci, aby to vypadalo, jako když uklidí maminka. Jak změnit své návyky tak, aby k tomu nepořádku vlastně ani nedocházelo. A když jsem to dokázala já, může to dokázat každý. A proto bych se s vámi ráda podělila o své metody, o svou cestu.

A tak jsem jednoho únorového večera, když usnuly děti, začala psát blog. Je ze mě blogerka 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.