domácnostnávyky

Co s knihami

Co děláte s knihami?

Můj táta je třeba pálí. Normálně s nimi topí! Nepálí všechny, jen ty, které nechce a které se mu nepodařilo udat, ale stejně… Barbar. Vždyť jsou to knihy!

Evokuje mi to scénu z jednoho dílu Slunce, seno…

„My demokraté knihy nepálíme. Pepíčku, dojdi pro soudruha Gottwalda, ať se nám tam neválí…“

A tak se ptám.

Co děláte s knihami vy? (Teď jen tajně doufám, že s nimi nenakládáte jako můj táta. :D)

„Dám je do knihovny, kam asi… co je to za otázku?“

A co s knihami děláte potom? Potom, co si je přečtete, co si je přečtou vaši kamarádi a rodina? Někdy se to vyřeší samo a půjčenou knihu už nikdy nespatříte. Troufám si ale tvrdit, že ve většině případů ji vrátíte do poličky a tam zůstane netknutá ležet měsíce, roky.

Mám knihy moc ráda. Má první zamilovaná kniha byla 100 kapek od Zdeňka Adly. Mám ji doteď. Nějak se s ní nemůžu rozloučit. Postupně přišly další a další zamilované knihy. A další.

No jo, ale co s nimi, když už zabírají celou knihovnu a není místo pro další?

Dokud jsem bydlela u rodičů, neřešila jsem to. Nemusela jsem. Místa bylo pořád dost. Teď jsme ale v malém domečku a místa se nedostává. Máme jednu knihovnu o 5 policích pro celou rodinu. Vejít se tam musí i spousta jiných věcí. Pro mé knihy ve výsledku zbývá 1,5 police. MÁLO. Už několikrát jsem dělala čistku, knihy vyřadila a poslala dál. Za 2 měsíce jsem ale vždy zase tam, kde jsem byla. Je to jako nemoc, která se pořád vrací.

U každé knihy mám pocit, že ji  PROSTĚ MUSIM MÍT. A tak se nám to tu zase kupí.

Jestli si chcete přečíst něco více o tom, proč se čištěním našeho prostoru zabývat z pohledu feng-shuej, proklikněte se sem a počtěte si (nejdřív ale dočtěte tenhle článek :D).

Ale zpět k otázce

Co tedy s knihami, které jsou přečtené?

Přečtené knihy můžeme rozdělit do 2 skupin.

  • Do první, zajímavější skupiny, patří knihy, které jste dočetli a svět už nikdy nebyl takový jako před tím. Změnily vás. Staly se součástí vašeho života, součástí vás. Po mě jsou to knihy Malý princ (Antoine de Saint-Exupéry) a Cesta pokojného bojovníka (Dan Millman). Četla jsem je několikrát a vím, že je ještě několikrát číst budu. A takové knihy si ve vaší knihovně místo právem zaslouží.
  • Druhou skupinutvoří ty, které jste dočetli, zavřeli a žili si spokojeně dál tak jako doposud. A s takovými je potřeba se rozloučit a udělat místo pro jiné. Poslat je dál. Umožnit jim, aby mohly své myšlenky předat někomu jinému. Někomu, kdo je potřebuje víc než my. Někomu, komu změní svět.

Možností je několik. Můžete je vyhodit (což by byla škoda), prodat nebo darovat.

  1. Pro prodej se mi jeví asi jako nejlepší buď internetové stránky s bazarem stejně tematicky zaměřené nebo facebookové skupiny opět tematicky zaměřené stejným směrem. Ale využít samozřejmě můžete i jiných možností – www.databazeknih.cz , online bazary, „živé“ bazary, www.aukro.cz  atd.
  2. Darování je zajímavější. Oslovte kamarády a rodinu, čekárny u lékaře, nemocnice, domovy důchodců, dejte je do krabice ke kontejnerům.
  3. Já jsem si v současné době oblíbila hojně vznikající knihobudky. Jakési veřejné mini knihovničky bez průkazu čtenáře. Dáte tam knihy, které už nepotřebujete, a na oplátku si můžete vybrat některou z již umístěných někým jiným. Krásný směnný obchod. Kousek od naší vesnice je jedna na nádraží. V Aši, mém rodném městě, je knihobudka vyzdobená žáky ZUŠ (viz foto. Povedená, že?). Knihy se tam točí rychlostí světla.

A tak vás prosím, knihy NEPALTE, pošlete je ze svého života humánnějším způsobem. Popřemýšlejte, komu by mohly prokázat službu, koho by mohly oslovit, komu by udělaly radost.

Knihy a jejich kupení se může být u vás doma jedním z mnoha problémů. Co oblečení? V jakém stavu jsou vaše skříně? Nic moc? Tak si stáhněte zdarma e-book tady >>.

Mějte hezký den.

Eva