dětidomácnostnávykyúklid

Když si děti nechtějí uklízet

 

Děti a úklid, úklid a děti. Věčný boj kdo s koho. Jak přimět děti, aby si uklízely? Jak udržet v dětském pokoji aspoň minimální pořádek? Jak přesvědčit děti, aby doma pomáhaly? Jednoduché otázky, velmi složité hledání odpovědí.

Moc dobře si na to pamatuju ze svého vlastního dětství. Nechápala jsem co a proč.

„Co maminka myslí tím, když mi řekne, abych si uklidila? Kam mám všechny ty věci dát???“

A druhá, důležitější otázka: „Proč?“

„Proč si to musim uklidit, když si s tím za chvilku budu zase hrát? To je přece hrozná škoda! Proč mám stlát postýlku, když si do ní večer zase lehnu? Přece to rozházim, a už to ustlaný nebude.“

Tohle se mi honilo hlavou, když mi bylo asi 5 let. Jasně, teď už to všechno vim, ale ta malá dětská hlavička to prostě nechápala.

 

Jak jsou na tom vaše děti?

Přemýšleli jste někdy nad tím, jak to mají vaše děti? Co když nechtějí uklízet prostě proto, že v tom nevidí smysl? Dělali byste dobrovolně vy osobně něco, co by postrádalo veškerou logiku?

A jaký vztah k uklízení máte vy?

Děláte to s odporem jenom proto, že je to potřeba? Zkuste zapracovat sami na sobě a najít si i na činnosti, jako je uklízení, něco pozitivního. Zpříjemněte si to. Hudbou, tancem, odměnou, vínem…  Děti totiž mají speciální radary, kterými vycítí naše emoce. A můžete být sebelepší herci. Prostě to poznají. A samozřejmě se to od nás učí.

Ano, uklízení je důležité. Je také důležité k tomu děti vést. Dříve ale, než na svého potomka začnete křičet, se zamyslete a zkuste to jinak.

  1. Uvědomte si, že vaše dítě žije v jiném světěa uklízení pro něj v tuto chvíli pravděpodobně není ale vůbec důležité.
  2. Mluvte o sobě. Používejte Já-formulace, abyste vyjádřili, proč chcete mít uklizeno. Např.: „Víš, potřebovala bych, aby sis teď uklidil hračky, se kterými si nehraješ. Když je tu všechno rozházené, tak se mi tu nelíbí a není mi tady dobře. Jsem potom protivná, a to nechci.“

Zkuste si to sami na sobě. Co na vás působí líp?

„Jdi a umyj nádobí.“

„Moc by mi pomohlo, kdybys dnes umyla nádobí. Pomůžeš mi prosím?“

  1. Neponižujte. „To mi ty ponožky nemůžeš hodit do koše na prádlo? Prase jedno!“
  2. Nevydírejte. „Jestli si teď hned neuklidíš, Ježíšek ti nic nepřinese. A čerti to taky vidí!“
  3. Mluvte jazykem svého kmene. Určitě své dítě velmi dobře znáte. Víte tedy, nebo aspoň tušíte, na co slyší. Potřebuje věcem porozumět?Nebo naopak potřebuje od vás jen slyšet co přesně a jak má udělat? Potřebuje časový limit? Tak mu to dejte.
  4. Domlouvejte se. Jde to i s puberťákem, abych pořád neuváděla jako příklad malé děti. Domluvte se s ním, co považujete za stav „uklizeno“ a určete si, jak často se puberťákův pokoj bude v tomto stavu nacházet. Např. každé pondělí večer, k prvnímu v měsíci atd. Opravdu se ale pokuste domluvit. To, že řeknete, jak to bude, není domluva. Tento bod hlavně ti starší ocení.
  5. Ujistěte se, žeděti, hlavně ty menší, vědí, kam co patří. Nejlepší je, když hračkám najdete místo společně.
  6. Buďte trpěliví. Nefunguje to hned? Vše má svůj čas. Dejte dětem i sobě čas, abyste si na nový styl komunikace zvykli. To, že to nefunguje hned, neznamená, že to tak bude i za týden

Jak to děláme doma my

Máme dvě děti – 1,5 a 4 roky. Pomáhají oba.

  1. Zavedli jsme uklízení hraček každý večer, než se jde do pyžámka. Dáváme je spolu spinkat. Rozdělíme si úkoly a děláme to postupně. Iniciativu nechávám na synovi. „Maminko, já posbírám autíčka a ty můžeš uklidit kostky.“ A když maminka nemá čas, chodí si syn pro úkoly sám. „Auťáci spinkají. Co teď?“
  2. Poklidíme, než jdeme ven.Nemám ráda, když se vracím do bordelu, takže před odchodem aspoň trochu poklidíme. (Když ze mě stříká pot, krev a slzy, protože nestíháme, necháváme hračky ležet. Mám totiž úchylku, že musim být všude nejmíň o 5–15 min. dřív.)
  3. den 4. narozeniny získal náš starší syn privilegia, ale také povinnosti.To znamená, že si ráno stele postel a večerní úklid hraček je jeho starostí. (Ty, které vykramařil mladší bráška, uklízim já s prckem.) Když se mu vyloženě nechce, uděláme to spolu. Mně se taky vždycky nechce gruntovat :). Ale musí pomáhat.
  4. Oba se zapojují do domácích prací. (Umývají a uklízí nádobí, věší prádlo, zametají, vozí dřevo, připravují kamna na zatopení – to jde oběma skvěle a moc je to baví atd.)

Nevýhody:

  • trvá to dlouho,
  • není to dokonalé,
  • často to musím předělat (tak, aby to kluci neviděli).

Výhody:

  • zapojují se do chodu domácnosti,
  • i když jsou malí, tak fakt pomůžou,
  • mají pocit sounáležitosti a důležitosti,
  • baví je to,
  • učí se jednotlivým pracím a povinnostem,
  • je to hrozná sranda.

Co zvládají:

Ano, ze začátku nepomůžou moc, ale snaží se, a to je důležité. Někdy se to naučit musí, tak proč ne v době, kdy o to jeví velký zájem.

 

Zajímá vás téma úklidu o něco víc?

Tak koukněte SEM – „Máme uklizeno aneb Změnou návyků k čistému domovu“.

Stáhněte si zdarma e-book  „Vyhrajte boj s přeplněným šatníkem a mějte konečně co na sebe“

 

To je pro dnešek vše J

Eva