O mně

Jsem vyléčený bordelář. Ukážu vám, jak se zbavit nepořádku a jak jednoduše upravit své návyky tak, abyste pořádek bez problémů udrželi. To vše s ohledem na přírodu, protože i uklízet se dá ekologicky.

Dnes žiji bez zbytečného nepořádku. V kuchyni je stále čisto, nádobí je umyté a uklizené, kouty jsou volné, věci ve skříních perfektně srovnané. Vše má své místo. Klíče už dávno nehledám. Nečekané návštěvy vítám s otevřenou náručí a dobrým pocitem. Jsem vyrovnaná, říkám „ne“ bez pocitu viny.

Ne, nebylo to tak vždy

Každý, kdo měl tu čest se mnou někdy bydlet, jistě potvrdí, že z hlediska pořádku jsem nebyla dobrá spolubydlící. Bordel. Velmi výstižné slovo pro to, co ovládalo mé věci a také společné prostory. Když jsem pak bydlela sama, vše se jen zhoršovalo. Špinavé nádobí zdrhalo z dřezu, křesla a židle se ztrácely pod kupou prádla, na stole byla jedna velká hromada čehosi a na každé rovné ploše hromádka.

Nečekané návštěvy jsem nepřijímala. Ta ostuda, kdyby to viděli! Nemohla jsem se ale přinutit k pravidelnému úklidu a likvidaci hromádek. Čím toho bylo víc, tím méně se mi do toho chtělo. A když už jsem uklidila, vydrželo mi to vždy jen chvilku. Vše jsem hledala. Věčnost.

A co v práci?

Jo, tak tam to lepší fakt nebylo. Jakožto svědomitá učitelka snažící se vyhovět byrokracii jsem kraulovala v hromadách papírů. Jsem dobrý plavec, ale tohle bylo moc. Tiskopisy jsem si od kolegyň znovu a znovu kopírovala, protože jsem nikdy nenašla ten správný. 

Před třídními schůzkami jsem musela nejdříve třídu uvést do reprezentativního stavu. Není čas! Z hromádek všeho možného jsem udělala jeden velký galamatyáš a schovala ho do skříně. Co není vidět, jako by nebylo. Pracovní listy jsem vytvářela znovu a znovu, protože… ano, překvapivě jsem je nemohla najít.

Na vrcholu, ale ne blaha…

Vše vyvrcholilo po narození druhého syna. Byla jsem čtvrtým rokem na „rodičáku“ a vše na mě začalo padat. Do kuchyně jsem radši nechodila, pohled na hromady špinavého nádobí, které nebraly konce, mě deprimoval. Seděla jsem v slzách na zemi a chtěla pryč. Kamkoliv, hlavně pryč odsud. Všude bylo všechno, žádný kout nebyl volný. Dala bych si kafe, ale ta kuchyň!

Uprostřed záchvatu zoufalství jsem si uvědomila, že ať se přestěhuji kamkoliv, nikde to lepší nebude. Problém nebyl v místě, ale v hromádce neštěstí slzící na koberci. Nepořádek kolem jen zrcadlil to, co bylo uvnitř mě.

AHA!

Když jsem si tohle uvědomila, informace si mě začaly samy nacházet. Přečetla jsem mnoho knih, zúčastnila se webinářů, projektů, kurzů. Hodně mě ovlivnila kniha Zázračný úklid od Marie Kondo. Vzhledem ke dvěma malým dětem jsem si její metodu poupravila a pustila se do akce. Jenom oblečení jsem vyhodila šest velkých pytlů. Zbytečné věci byly z větší části pryč, hromádky se zmenšily na polovinu.

Postupně, krůček po krůčku, jsem si upravila návyky a výsledkem je čistá a uklizená kuchyň a nulové hromady a hromádky. S vnějšími změnami přicházely i ty vnitřní. Ze sklepa vylezlo moje sebevědomí, naučila jsem se používat slovo „ne“ a nehroutim se, když ho vypustim z pusy. Už necítím zodpovědnost za pocity ostatních. Asi poprvé v životě můžu říct: „Jo, mám se ráda.“

Vystěhovala jsem všechny chemické čisticí prostředky a začala si vyrábět vlastní. Ono je to totiž strašně jednoduché, levné a ekologické. 

Pojďte se mnou

Vykročte se mnou do světa pořádku, harmonie a ekologie. Pomůžu, poradím, nasměruji. Jsem tu pro vás, mí milí bordeláři. 😉